Až půjde o svědomí…

Marek Řezanka

Byla zem zakletá,

tam za sedmero moři,

kam jen sup zalétá

a do mršin se noří.

Vše bylo naruby,

a všude kvetla zkáza.

Dav toho zahubí,

kdo odváží se tázat.

Statečné zajali,

mučí je na pranýři,

pak štvou je na skály,

pod nimiž voda víří.

Označí za sraby

ty, kteří páteř měli.

Jejich hlas zeslabí,

sketám se příčí smělí.

Slavili zbabělé,

hrdinům pomník strhli.

Ze zrádců přátele

dělají lidé zvrhlí.

Nemocné neléčí,

však zdravé jedem tráví.

Past nazvou bezpečím,

a prostopášnost mravy.

Dogma je vzdělání,

sázejí na okovy.

Bohu se neklaní,

jen teleti, když loví.

Teleti ze zlata,

které má hned tři hlavy.

Ta zlatá telata

vztyčenou paží zdraví.

Nemyslí z principu:

Kdo myslí, tak se rouhá,

proto je na cípu

jak nula pouhopouhá.

Výsměch ho provází

od hlupáků, co vládnou

bičem a podrazy,

však autoritou žádnou.

Je chudý, bez místa,

s cejchem jak vrah a bídák.

Bytost je nečistá,

a vrchnost si ho hlídá.

Lotři se netřesou,

a pokud, pak ne strachy.

Baví se s metresou,

a hlavně mají prachy.

Před soudem nestojí,

mají vše povoleno.

Pyšní se ve zbroji,

čestní jsou na kolenou.

Množí se choroby,

vše zdravé se pak mýtí.

Vzpurného porobí,

poddajný má vše k žití.

Mír se tam nenosí,

ten totiž válkám škodí.

Rána jsou bez rosy

a pole prostá plodin.

To, co se vyrobí,

jsou pušky jen a děla

a desky na hroby.

S tím Bůh nic nenadělá.

Prý je tam svoboda,

to každý tyran káže.

Chudák kost ohlodá,

než odvedou ho stráže.

Hroutí se rodina,

když každý vtah se kazí.

Velí tam spodina,

spoléhá na rozkazy.

Ta zem se rozpadá.

Někdo ji vysvobodí?

Kde uctí hovada,

moudrost se těžko zrodí.

Snad zlo se naruší,

a podlé kouzlo zlomí.

Až půjde o duši

a s ní i o svědomí….